Moudra:)
Existuje spousta rádoby přátelství. Proč rádoby? Protože podstatou těchto přátelství není láska, ale závislost. Buď jeden z přátel je v aktivní roli, tedy v roli rádce, pomocníka až samaritána nebo jeden z nich v roli pasivní tedy člověka, který něco potřebuje. Dělá mu dobře, že může povídat o svých nesnázích, problémech, chce se litovat, rád mluví o druhých, našel vrbu v druhém člověku a tak vzniklo přátelství. K většině takových přátelství by však nedošlo vůbec, pokud by jeden z těchto dvou se měl víc rád. Jak si to můžeme představit v praxi ve vztahu k přátelství? Takový člověk si věří, dokáže říct ne, vystupuje sebejistě, dokáže říct otevřeně svůj názor, když si mu někdo stěžuje pořád na to samé, dokáže říct a dost stěžování ti nepomůže, dokáže druhého nadchnout, podpořit, nabídnout otevřenou náruč, ale zároveň dát hranice, aby se druzí mohli férově orientovat. Takový člověk neposlouchá nářkům od rána do večera a neutápí v nich ani sebe ani druhého, ale svým přístupem k životu a bezpodmínečnou láskou k sobě, ale i k druhému dokáže říct: "To zvládneš. Já ti věřím. Nezlob se, ale tvé nářky už dál poslouchat a podporovat nebudu, ale pokud chceš tvou situaci skutečně řešit, mohu ti pomoct najít řešení." Kolik takových skutečných přátel máme? Přátel, kteří zůstanou, i když nemáme co nabídnout. A tím mám na mysli, jak naše problémy a negativní smýšlení o životě a tedy potřebu sdílení s druhými, tak i tu druhou stranu, tedy člověka, který už není ochoten se v tom nadále utápět. Najednou nejsme ovečkou ze stáda.
Skutečný přítel je ten, který zůstane, i když už nemáte co nabídnout (dát).
Nesuďte! Zameťte si nejprve před svým prahem!
Na Tmu je nejlepší si posvítit!
Dávám Světlo všude kolem tím, že Světlo v sobě nosím. Však někdo mé Světlo hned v sobě uhasí a fouká prudce na to mé co si v klidu plápolá. Ten, koho jsem obdarovala, rozhoduje, jak naloží s mým darem. Ne já.
Strach je opakem lásky...sebelásky...všichni potřebujeme hranice...každý má hraniční čáru jinde...nenech druhé lidi, aby ti mluvili do tvé...ani ty nesuď a nemluv druhým do těch jejich...není potřeba vysvětlovat druhým proč to máme tak a tak...je to nejlepší pro mne...a tohle je zase nejlepší pro tebe...netřeba se ptát, stačí to jen přijmout...nenech druhé ničit tvé vlastní hranice...nech je stát před nimi, ale za ně už je nepouštěj.
Cítíte, že máte něco udělat? Udělejte to! Nebrzděte svou vnitřní touhu ať se jedná o tvoření či nic nedělání, o skutek či jen pozorujíc, o reakci či nereakci, o krok tam nebo zpátky.
Většina dětí, které odešli předčasně z tohoto světa měli společné čtyři postoje k životu - tvořivý, pozitivní, láskyplný a radostný. Ať jsou i nám inspirací.