Každý z nás ji má. Ten, kdo ji používá jako dobrého rádce na cestě životem, tomu vesmír jde naproti a ještě více zjemňuje naše vnímání světa kolem nás skrze to co je uvnitř nás. Intuice po nás chce jen to jediné a to jest „jednat/tvořit/konat/mluvit/činit atd.“ přesně podle ní. Ale my ji občas obcházíme, neposloucháme a jednáme dokonce proti ní, tedy nejednáme, netvoříme, nekonáme, nemluvíme ani nečiníme to co po nás naše kamarádka intuice s dobrým úmyslem chce. A proto se může stát, že začneme poslouchat více naše ego vycházející ze strachu místo intuici vycházející z lásky. Jenže příroda (vesmír, život, bůh) je dokonalá a chce pro nás jen to nejlepší a proto nám občas pošle nějakou zkoušku (říkáme tomu osud), které musíme čelit a tak se i stane, že nám rány osudu pomohou zase rozsvítit naše vnitřní bohatství. Jeden z nejkrásnější pocitů, které znám je právě zaposlouchání se do hlasu svého srdce, své intuice. Nechte se vést a váš život bude jedna velká radost:)