Lítost je negativní emoce, která nepomůže ani tomu koho litujeme, ani sobě v případě, že litujeme sebe. Pokud převedeme lítost na opačnou stranu, tedy tu pozitivní, vznikne nám emoce zvaná soucit. Když soucítíme, dokážeme vidět situace mnohem jasněji a díky pozitivním vibracím jsme schopni hledat řešení, jak ulevit druhým nebo sobě od bolesti. Např. pokud vidím člověka na mechanickém vozíku, jak se lopotí do kopce, můžeme pocítit lítost po které většinou následuje řetězec dalších negativních emocí (ještě větší lítost nad dalšími situacemi či lidmi, smutek až deprese), jelikož zákon přitažlivosti funguje dokonale. Pokud však s člověkem na vozíku soucítíme, dokážeme např. vykouzlit úsměv na tváři, pozdravit a prohodit pár slov a případně se zeptat, zda-li nepotřebuje dotyčný naši pomoc. Zkrátka uděláme to nejlepší co v danou situaci můžeme udělat a tímto „málem“ díky zákonu přitažlivosti rozpoutat naopak řetězec dalších pozitivních situacích, které potkají nejen nás samé, ale i člověka s kterým jsme soucítili a nechali se vést touto emocí a jednali jsme tak, jak bylo od nás očekáváno. Já osobně mám sklony k časté lítosti a často si toto musím připomínat. Cítím se pak v aktivním jednání mnohem lépe než když lituji a jen pasivně přihlížím. (volné pokračování o sebelítosti příště)