Nemoc jako vývojový skok

Zdroj: Petr Sedláček | 27.09.2010, MAITREA

Foto: Judita Hofhanzlová ve své ordinaci

S MUDr. Juditou Hofhanzlovou jsme se sešli v její jihlavské ordinaci. Ovšem… Ordinace je v tomto případě dost nešťastné slovo. Představte si, že jdete k lékaři téměř do obýváku. Spousta dřevěných hraček, suchý kmen sahající od podlahy až ke stropu a všude spousta malých lahviček jako v lékárně z počátku minulého století. U stolu s knihami sedí Judita Hofhanzlová – lékařka, která pomáhá lidem, aby nepotřebovali lékaře. Lékařka, která pacientům staví rodinné konstelace a v lékařské komunitě platí tak trochu za vyvrhele. Povídali jsme si především o tom, proč jsou děti nemocné.

Co to znamená, když jsou děti nemocné?

Jsou v podstatě dvě základní možnosti: buď dítě svou nemocí zrcadlí něco, co se děje v jeho rodině, nebo může prostě jít o vývojový skok. Například horečnatá onemocnění v období kolem jednoho roku věku vlastně „vypalují“, vytvářejí dětskou imunitu. Horečnatá onemocnění vůbec mívají často vývojový charakter.

Vývojový charakter?

Ano. Po prodělání takového onemocnění často dítě udělá nějaký vývojový skok – začne lézt, objeví se první zub.

Pak ale asi není zrovna moudré při prvním náznaku zvýšené teploty podávat dětem acylpyrin, že?

Je dobré naučit se s horečkami pracovat. Většina maminek propadne panice, že je dítě nemocné. Jenže většina horeček je ve skutečnosti pro dítě dobrá. Na druhou stranu si nemyslím, že je dobré nedělat nic, když se u dítěte horečka objeví. Doporučuji při teplotách užívat homeopatické léky – i pro děti. Ty totiž nesrážejí teplotu tak výrazně, jako klasické léky proti horečce. Udržují ji kolem 39⁰C nebo mírně pod touto hranicí a nedovolí jí vystoupat výš – to už by pro dítě bylo nesmírně náročné. Dítě takto může projít onemocněním, které pro něj má velký význam jak vývojový, tak z hlediska imunitního systému.

To je ale ve značném rozporu s klasickou medicínou, která vnímá nemoc jako nepřítele, jehož je nutné se zbavit.

Lepší se to. Dost dětských lékařů už říká, že do teploty 38,5⁰C se dětem nemají dávat léky na snížení teploty. Já si myslím, že až teplota nad touto hranicí může pro dítě něco udělat. Jsem si přitom vědoma toho, že tento přístup není v souladu s klasickou medicínou. Je ale odpovědností rodičů, jaký způsob péče o své děti zvolí.

Platí tento přístup k teplotám i pro dospělé?

U dospělých je to trochu jiné – tam teplota vždy značí nemoc. Něco není v pořádku. Nemusí přitom hned jít o něco závažného. Třeba si jen dotyčný potřebuje odpočinout. Jenže lidé často tyto signály neposlouchají: potřebují jít do práce, tak se nadopují léky. To ale má samozřejmě své následky. Myslím si, že třeba únavový syndrom je jedním z nich.
Také není teplota jako teplota. Pokud se objevují často nebo trvají dlouho, nesignalizuje to nic dobrého. Signalizuje to narušený imunitní systém. Poslední dobou se s tím setkávám u dětí po očkování. Děti přestávají mít ty ozdravné, krátkodobé intenzivní teploty, ale mají vysoké teploty každý měsíc. To není v pořádku.

Znamená to tedy, že když dítě vypadá jako nemocné, může ve skutečnosti jen procházet nějakým vývojovým skokem?

Přesně tak.

To není úplně obvyklé vnímání.

Mnoho maminek si toho všimlo. Dítě prodělalo horečku a začalo mluvit. Nebo vylezly zuby. Zeptejte se maminek, ony to vědí.
Zajímavé ještě je, že chronicky nemocné děti teploty nemívají, popřípadě jsou velmi nízké. Když pak po podání homeopatického léku dostane dítě teplotu, máme vyhráno. Ona totiž nemoc „spálí“.

Jaký je vztah mezi tím, co se děje v rodině, a zdravím dítěte?

Obrovský. Maminka je jako trychtýř, přes nějž do dítěte teče úplně všechno. Když ke mně přijde nemocné dítě, podám mu akutní homeopatické léky. Jenže když přijde znovu, začnu si povídat s maminkou o tom, co se děje v rodině. Ta souvislost je opravdu obrovská.

Platí to stejnou měrou pro děti všech věkových skupin?

Ano. Děti v podstatě v jakémkoli věku silně zrcadlí nepohodu v rodinném systému – viditelnou i neviditelnou. Rodiče často říkají: „Ale my o tom před dětmi vůbec nemluvíme!“ Jenže to je úplně jedno. Děti jsou velmi citlivé.

Co tedy mohou rodiče udělat pro to, aby měli zdravé děti?

Určitě je dobré je zdravě živit. Jako zásadní vnímám i opatrné nahlížení na očkování. Můj pocit je, že 70% nemocí, které u dětí řeším, je způsobeno očkováním. Hlavně u malých dětí. Většina exémů, zahlenění nebo třeba zácpy. Přitom normálně by tyto děti byly zcela zdravé.
Důležitá je také pohoda doma. Otevřenost, kdy se nic netají. A když už přijde onemocnění, je velmi dobré naučit se léčit je přirozenými metodami.

Co to znamená?

Homeopatická léčba je pro děti úžasná. Spousta dětských lékařů se mimochodem dalo na homeopatii. Děti na ni krásně reagují. Akutní domácí léčba se dá snadno naučit. A pak bylinky. Staré věci, které naše prababičky dobře znaly. Obklady, zábaly, rostlinné masti, oleje. Naši prarodiče dokázali jednoduché věci ošetřit. Myslím si, že by rodiče měli mít stejnou schopnost. Proto pořádám dvakrát ročně kurzy přirozené léčby.

A kde jsou tak oblíbené pilulky?

Prášky mají ve veřejném mínění kolem sebe takovou zvláštní gloriolu. Mnozí si myslí, že je nějaká pilulka vyléčí. Lidé přestali být ve své léčbě aktivní. Bohužel i někteří lékaři. Jakoby odpovědnost za naše zdraví nespočívala na nás samých, ale na prášcích. Proto je důležité, abychom v péči o své zdraví převzali aktivitu.
Důležité je také přemýšlet, proč nás nemoc potkala. Doporučuji knihu Rüdigera Dahlkeho „Nemoc jako symbol“. Může to být dobrá inspirace.

Jenže pilulky jsou o dost jednodušší…

Ano. To jsme znovu u té pasivní role. Někdo rád hodí odpovědnost za svůj život na druhé. Na lékaře, na pilulky. Jenže to dlouhodobě nefunguje.

Děkuji Vám za rozhovor.

Petr Sedláček