SOUDY TENTOKRÁT O VÝCHOVĚ DĚTÍ
.... potřeba sdílení a snaha o určitý posun obecného vnímání ostatních rodičů - zejména těch, které postihla nějaká tragédie (nejen ztráta dítěte, ale třeba rozvod či ztráta ekonomických jistot atd. atd.). Pro lepší pochopení přikládám zkráceně svůj osobní příběh. Třeba bude někomu inspirací k lepšímu pochopení druhých - dá se to promítnout do všech ostatních sfér našeho života - nejen přístupu k dětem.
NESUĎME DRUHÉ, KDYŽ NEZNÁME CELÝ PŘÍBĚH. KDYŽ SE RODIČ CHOVÁ TAK NEBO TAK, MÁ K TOMU VŽDY NĚJAKÝ OSOBNÍ DŮVOD, JEHOŽ PODSTATA JE UKRYTA HLUBOKO V PODVĚDOMÍ. U TĚCH VĚDOMĚJŠÍ JIŽ VE VĚDOMÍ, ALE O TOM PSÁT NEBUDU. KDYBY VŠICHNI LIDI NA SVĚTĚ BEZPODMÍNEČNĚ MILOVALI SAMI SEBE A TEDY I DRUHÉ, NIKDY BY NEDOCHÁZELO K ŽÁDNÝM DOMNĚNKÁM, POMLUVÁM A JINÝM NEGATIVNÍM ZÁLEŽITOSTEM, KTERÉ JSOU V NAŠÍ SPOLEČNOSTI BĚŽNĚ UŽÍVÁNY. BEZPODMÍNEČNĚ MILOVAT MŮŽE VYPADAT JAKO NEZÁJEM. PROČ? PROTOŽE TAKOVÝ ČLOVĚK CTÍ A RESPEKTUJE DRUHÉHO NAPROSTO SE VŠÍM VŠUDY. NEMÁ POTŘEBU HO OPRAVOVAT ANI PŘETVÁŘET, ANIŽ BY SI O TO SÁM ŘEKL. TEDY RESPEKTUJE I SVOBODNOU VŮLI DRUHÉHO. TAKOVÝ ČLOVĚK NEZASAHUJE, KDYŽ MATKA DÍTĚ OKŘIKUJE, UMRAVŇUJE NEBO NAOPAK KDYŽ SE S NÍM PŘEHNANĚ MAZLÍ A PŘEHLÍŽÍ JEHO PŘESTUPKY (SAMOZŘEJMĚ JE TO JINÉ, KDYŽ JSOU MATKY PŘÍTELKYNĚ A MAJÍ SVÁ PRAVIDLA, SOUZNÍ SI). KAŽDÝ RODIČ MÁ KE SVÉ VÝCHOVĚ SVÉ OSOBNÍ DŮVODY, JE TO JEHO CESTA A JEHO PŘÍSTUP K DÍTĚTI JE JEN ODRAZEM JEHO DLOUHODOBÉ CESTY, KTERÁ ZAČLA MOŽNÁ JEŠTĚ PŘED NAROZENÍM. PROČ NEUSTÁLE PITVÁME DRUHÉ A ODSUZUJEME JE, KDYŽ SE NECHOVAJÍ PODLE NAŠICH PŘEDSTAV? ANO, MŮŽEME JÍT VLASTNÍM PŘÍKLADEM DRUHÝM, ŽE „SE TO DÁ DĚLAT I JINAK“, ALE JE JEN NA DRUHÝCH, ZDA-LI SI Z NAŠEHO PŘÍKLADU NĚCO BUDOU CHTÍT VZÍT NEBO NE. PROČ JE ZA TO SOUDIT, ŽE JDOU JINOU CESTOU NEŽ MY SAMI.